Turečák a jak to bylo/bude dál...
Turečák a jak to bylo/bude dál...
Vůbec jsem nestihla dát vědět co a jak - tož tak...
Někdy v lednu, měla jsem tehdy zas teplotu(furt dačo) sedla jsem k počítači, zapojila tablet a udělala konečně grafiku pro turecké šátky – prostě tak.
Vlastně zhruba po roce od posledního failu se vzorkem, co došel hnědý místo červené a po měsícíh, co pro mě byly fakt náročné. Tehdy jsem musela pozastavit živnost a najít si práci, abych se vyhrabala nějak z toho čehosi, v čem jsem plula. Nepomohlo to a zakopala jsem se ještě víc, fyzické zdraví se vzalo s tím psychickým za ruky a šly do slunce západu nadobro... Od ničeho k ničemu celý rok, když ne depka, tak bolesti... pak už jen neuvěřitelná únava. Taková, že jsem byla tři měsíce na neschopence.
No nějak jsem se s pomocí lékařovou ze všeho vyhrabkala, postupně se dala dokupy do stavu, v jakém jsem včil už chvilu a su dost spokojená, ba až nadšená chvílama. Unavená jsem pořád a někdy fakt na smrt, ale oproti tem s***kám loni, je to letos úplně laláč.
Ehm, to jsem trochu odbočila, abyste měli pozadí... Takže leden, teplotka.. Nějaký tvůrčí záchvat, objednání dalšího vzorníku barev z poslední firmy na dlouhém seznamu. A hle! Oni umí i pěknou červenou, tak to zkusíme!
Sedla jsem a po práci po odpoledňách jsem během týdnu – dvou velmi intenzivní práce měla hotovo – posílala jsem k tisku nový vzorek. Ale jsem to někde potento, takže se barvy špatně přepočítaly a šátky dorazily příliš červené. Ale červené! Materiál taky fajn. Tak jsem se dala do opravování, druhého motivu, do dalšího tisku a pak ještě jednoho – nebo možná i dvou, už nevím. Byl to docela fičák tehdá a během měsíce jsem se nadřela, jak za poslední roky ne.
Vyšlo to, vybrala jsem barvu, která se mi líbila a poslala do tisku osm různých šátků, metráž kamarádce, kousek mteráže sobě a malé pracovní šátky.
Do 14 dní dorazila velká těžká role a teprve začalo nejlepší rodeo. Všechno odmotat, spočítat a skontrolovat. Rozstříhat, obstřihnout bílé kraje, roztřídit, znova spočítat a pak olemovat.
A taky to chtělo fotky na eshop a vůbec to celé dát na eshop, všechno zas v mém stylu honem honem, včera bylo pozdě.
To by nějak bylo.. a pak frrrr rozposílat kopec objednávek.
Vlastně jsem se tři měsíce nezastavila a hned objednala dotisk a kolečko si dala znova. Včil je začátek května, něco by chtělo ještě doobjednat, ale není toho dost na minimální odběr, takže si maličko odfrknu.
Měla jsem z toho tisku úplně obrovskou radost, fakt velkou – ale vůbec jsem neměla kdy, si ji doopravdy prožít, užít. Po letech plácání se v ne uplně jako funkčním „řekněme byznysu“ nastal konečně úspěch a já neměla vůbec kdy se pochválit. Tak se chválím teď. Vy mě chválíte celou dobu, to mi pomáhá opravdu moc, no a taky ty objednávky samozřejmě, ty jsou nejlepším ukazatelem dobře odvedené práce. Jsem moc ráda, že se nám to konečně povedlo, že mám tiskárnu, kde jsou šikovní spolehliví a ví co dělají. Ráda bych napsala, že tohle celé dalo nějak mé existenci smysl a určitě bych nelhala, na druhou stranu mám v povaze smysl bytí nacházet docela často, takže se zase uklidním a půjdu grafičit reprodukci nějakého historického tureckého šátku. On to byl totiž původní plán, ale vůbec nevím jak, stalo se, že jsem motivy vyčarovala nové, ze starých šátků. Přenesením motivů z více kousků na jeden nový. S výsledkem jsem ovšem spokojená.
Plány do budoucna jsou mocné – jako vždy. Nejen co se týče tureckých šátků, ale obecně tištěného krojového materiálu.
Aktuálně se pídím po kašmírových fěrtúškách, moc jich není a u nás vlastně úplně vymizely, to je škoda. Tisknout na kašmír je mírně utopie, ale našla jsem krásný viskozový krepžoržet a to by bylo velice krásné.
Snad se mi povedlo nějak shrnout turečákové události posledních měsíců a příště zas sepíšu něco múdřejšího.. :-)
