Jak Mája k sukním přišla...

Byla nebyla, jedna malá holčička...

A ta holčička kradla mamince látky ze skříně.. Ale nebylo to obyčejné kradení.. Ona totiž vystřihovala vždycky kusy odprostředka!

Asi tušíte, kdo byl to nezbedné dítko, no ano přesně tak, byla jsem to já!

Kupodivu jsem tehdy ani nedostala na zadek, jak bych si zasloužila, ale dostala jsem důkladné poučení, že nůžky na látku nejsou na papír, že základní střih na šatičky pro panenku se dělá takto..(mamčino chvilkové čarování se složeným papírem, jako by to byla vločka na okno a tradá - střih) a že zeptat se na cokoliv, co nevím, ještě nikomu neublížilo.

Tehdy jsem ještě chodila do školky... Jak čas plynul bylo nad slunce jasnější, že nebudu ani sestřička, ani veterinářka a nakonec ani chemička... že budu oděvářka!

Vybrat školu byl docela oříšek, na absolutní většinu škol nebrali astmatiky. Jedinou výjimkou byla oděvní škola v Prostějově. Průmyslovka na Vápenici!

O mém dalším osudu bylo rozhodnuto v den, kdy jsem úspěšně prošla přijímačkami a stala se studentkou Oděvnictví.

Po maturitě jsem si vyzkoušela studium na vyšší odborné škole i na škole vysoké, ale naznala jsem, že nejsem studijní typ a že mé místo je u teplé žehličky a drnčícího stroje - v šicí dílně!

 

To už jsem žila v Brně, jako koníčka jsem jezdívala s "napoleonikou" a po večerech jsem se bavila hledáním ruských lidových písní. S tehdejší spolubydlící a dodnes blízkou přítelkyní jsme testovaly kvalitu místních vináren a vždy si zvesela prozpěvovaly, co nám na jazyk přišlo.... Postupně jsem zjistila, že mám k folkloru blíž a blíž... Tedy - vždy jsem jej velice obdivovala, jako maličká jsem milovala babiččinu knížku Népi kézimunkák(lidová výšivka) a nad obrázky krojů jsem se tetelila blahem... :-)

A jak to bývá, máte-li o něco zájem... ono to k Vám prostě přijde. A přišlo, spolu s přáteli z Brněnských souborů, jejich přáteli pomalu z celé republiky... A jedním kontrášem z podlužácké cimbálky. Z ničeho nic dostala jsem se mezi muzikanty a tanečníky, zpěváky a vůbec neskutečně talentované lidi. Chtěla jsem k nim samozřejmě patřit také.. Jenže tanec neudýchám, zpívám dost šíleně a vůbec, na toto se moc nehodím... Tak jsem si řekla, že přispěju po svém... Tím co umí nejlépe! Šitím!

Přestala jsem šít retro šaty, historické kostýmy, korzety a uniformy a pustila se do folkloru.... A tady je výsledek!

Proč  - Tradice nemá hranice? Inu... narodila jsem se v Ostravě a dostkrát jsem se stěhovala. Má babička pocházela ze vzdáleného jihovýchodního Maďarska a já na to byla vždycky nějak dost hrdá. Vždycky jsem chtěla někam patřit, mít kroj odtamtud... Ale pak mi došlo, že tradice jsou bez hranic, že si je každý nosíme s sebou, ve svých srdcích a předáváme je dál...

 

Ještě mám veliké a převeliké plány...!

 PS: Mája jsem od prvního dne školy, kdy se tak rozhodla mě pojmenovat spolužačka a už mi to zůstalo... :-)

Vaše Mája!

158136477_2805027703047773_3793164306327302909_n

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení