Kolikrát vám někdo řekl, dělej co ti jde a co tě baví?
Mě dostkrát, ale mě toho hodně jde a hodně mě toho baví.. to je pak takové blbé..
V pondělí jsem šla z práce ještě do galanterky a na minirychlo nákup, abych stihla bus dom, doma jsem byla v jednu, zapla počítač, vysmrkala se.. zapla stroj, vysmrkala se.. No bylo mi to nějaké podezřelé trochu, ale coby. Ve dvě hodiny už jsem umírala na gauči s teplotou a večer jsem psala do práce, že nedojdu. Pevně jsem věřila, že jak rychle to došlo, tak to aj odejde. Spletla jsem se.
Zůstala jsem doma i ve středu, ovšem s mocným rozhodnutím, že ve čtvrtek jdu. Nebylo to až tak bystré rozhodnutí, protože odpoledne bývá všem líp jak ráno, ale co už.
Nikdy bych nevěřila, že se pohrnu do práce, jako fakt nikdy... Jsem ten typ co se práci vyhne za užití nejnižších výmluv, ale hle - valim do montérkárny, aby kolegyně nestrádaly a taky proto, že jsem vypozorovala, že když jsem do 12 v zaměstnání, jsem doma aktivnější v práci na "svém byznysu". Za týden dovolené jsem stihla prd z toho, co jsem si malovala.. Kúzla.
No buď jak buď sedím v práci a lituju, že jsem tam lezla, teplota jak na houpačce, chvilku ok, chvilku ko. Asi všichni víme, jaké to je ploužit se do práce nemocinkaní.
Nicméně má práce má jistou výhodu, minimálně tu, že u ní nemusím dvakrát uvažovat a tak mám 5h denně prostor k totálnímu rozletu myšlenek a téměř nekonečnému vnitřnímu dialogu na všechny témata světa. Po tom, co jsem v duchu dopočítala, kolik asi budu na jaře platit na daních, jsem si vzpomněla právě na ono - dělej co ti jde a co tě baví.
Co je na tom, žejo. Nic velice.
Ale bylo mi blbě a toho prostoru k úvahám tam mám jaksi dost, tak jsem se zamyslela, jak mi těkající pozornost dovolila a chtěla jsem si ujasnit, co mi vlastně fakt jde.
Umím hodně věcí, některé víc, některé méně, některé se stále učím, na jiné jsem se už vytento, v některých se nepoučím..
Došla jsem ovšem k závěru, že jestli mi něco jde, tak nadávat. Malovat moc ne, ale prokrastinovat jsem uměla taky vždycky na výbornou!
No a protože mi bylo fakt pičně, bylo mi taky jasné, že doma neudělám nic z práce, kterou bych dodělat chtěla, nebo měla.
A v tom, z čista jasna... Nápad!
Nápad jako hrom, moje nápady jsou totiž vždycky prudce geniální. Nelenila jsem a zapla data, mocně jsem začala googlit, jestli to už někoho napadlo taky..
Ne, zdá se že ne. Krom rádobyvtipných triček s popisky pro družičky a kámošky, ne.
Nikdo ještě neztvárnil slePIČKY!
A teď to začlo, šroting na plné obrátky... jak budou slePIČKY vypadat je celkem jasné, co dál? No látky tvl to je snad jasný ne?
Oooo anoo.. musím mít štůčky jedinečného designu, který chápou jen Češi a Slováci!!
Jo, jo, možná to nebude komu prodat, protože, co si budem... jsou to pičky zobající zrní, ale já mám ráda roztomilé a sprosté věci.. nejlépe v kombinaci!
Tak tady jsou, zcela mimo folklorní tvorbu a možná i na hraně slušnosti.
Co myslíte? Chtěli byste sukni, šaty,... nebo třeba hooodně fancy jupku se slePIČKAMI??
PS: Ostravská drůbež proto, že... víte co jsou tři vykřičníky v logu Ostravy? A víte, že jsem se tam narodila?
