Novinky
Údržba tureckého šátku snadno a rychle.
Moderní technologie digitálního tisku umožnují znovu obnovit již nevyráběné staré vzory šátků, nebo tisknout úplně a zcela nové, jaké jsem třeba navrhla já. Ale co dál?
Technologie je moderní, ale není tedy bezchybná a já nehodlám zametat obtíže pod koberec, prostě tu mám reklamace.
Tak - čtete dobře.
Není to tak, že by zákaznice nebyly spokojené, jsou a moc.. ale jejich pračka jim šátek sežrala a dodřela, no prostě zničila.
Tak jsem se rozhodla pro dvě zásadní věci.
Za prvé, šátky zlobily a tak dostanou zákaz. Zákaz ždímání. Prostě pro jistotu. Ony se můžou odřít samozřejmě už při praní, ale pokud pereme opravdu na jemný program a bez drkocání ve ždímačce, je pravděpodobnost škaredých zlomů o dost nižší. Zdá se také, že zlomy vznikají dramatičtější, je-li šátek v pračce úplně sám. Tak k němu dejte i něco lehkého, třeba ze dvě trička. Nezapomeňte šátek úplně rozložit!
Za druhé, napíšu všem, co odebírají, mail a pak napíšu i článek a ten budu pravidelně sdílet, dokud nebudeme všichni vyladění na stejnou něžnou notu. Něžnou k šátkům, k sobě vzájemně to nechám zcela na vás.
Tak jdeme na to!
Turecký šátek z mé dílny, nepouští.. to je 100% jistota. Také neobsahuje nic, co by bylo potřeba prvním praním vymývat a tak je první praní před použitím zcela zbytečné. Ono ten šátek ani výrazně nezměkne totiž. Maličko ano, ale nestojí to za to riziko, že ho pračka požvejká i vám. Má certifikaci Oekotex 100 I. třídy, takže je vhodný i dětem do tří let.
Co tedy s šátkem, který se opotil?
Vyvětrat... ano obvykle stačí, jako u těch starých, nechat ho pořádně plápolat na dvorečku. Trocha sluníčka nebo mráz mu neublíží. Hlava není podpaží, nebydlí na ní tolik bakterií vyrábějících smrádek a netřeba šátek hned prát :-) Kyslík dělá divy.
Když je po několikátém nošení takový jako trochu e-e, sáhněte po triku primabalerín, resp. jejich garderobiérek. Do rozprašovače na kytky nalejte vodku, čistou, šátek v místě potřeby postříkejte a vysušte ubrouskem. Bacily zabity, jedeme dál!
Když je už takový i omaštěný, protože no ano, jsme mastný na povrchu lidském.. tehdy napusťte umyvadlo teplou vodou, kápněte na šátek v místě fujky trochu pracího gelu na barevné, rozmažte a po chvíli dejte plout. Po době vhodné akorát k vypití kávičky předem uvařené je mastnota fuč. Šátek stačí jen vypláchnout, pomačkat trochu ručníkem a vyvěsit.
Makeup odstraníte obdobně, jen je k tomu potřeba žlučové mýdlo. Namočený šátek našudlete mýdlem, nechte chvíli působit a pak vypláchněte. Vyhněte se drhnutí látkou o látku v pěstičkách, nejsou to tátovy ponožky a ten tisk je na oděr za mokra náchylný. Raděj to ještě jednou šudlejte kostkou mýdla. Naplacato, nenechávejte šátek na koso složený, mohl by se vydřít zlom nad čelem.
Hlavně ho nedávejte do sušičky.. :-)
No a to je pro dnešek vlastně všechno! Buďme ke svým šátkům něžní!
Jak jsem jela za sedmero hor a semero řek... nebo tak nějak.
V sobotu ráno, tedy 7.6. jsme se s drahým vypravili do Horky u Evaně, na druhou stranu země naší, na Statek na opuce. Kamarádka (opět) pořádala oslavu své svatby, protože posledně byla mocná zima a moc jsme si to neužili.. tak teď pro změnu lilo. Furt dačo.
Mě poprosila, byla- li bych tak laskavá a začepila ji, že jí takový drobný obřadeček v žitotě trochu chybí jaksi. Tuze ráda jsem jí vyhověla, jak bylo v mé moci. Nejsem dobrá ani na řečnění ani na zpěv, tak jsem to tak nějak zakúzlila jak jsem uměla. Počítala jsem, že budeme vázat bílý šátek, který jsem jí tiskla a ono k mému velkému překvapení jako né.. takže pět minut před akcí jsem měla na výběr z jejích historických šátků ve velikosti 90x90 a 160x160. Tak velký by nebylo jednoduché v cvrkotu nějako hezky uvázat, tak jsem vzala ten malý a udělala z Lucky cikánskou věštkyni. Náhodou ale, tahle stará turečáková barva je přesně její tón, takže byla krasavica veliká, hotová carevna a já si asi nějaký takový malý taky seženu, protože to vypadá jen tak na suk opravdu moc pěkně, co na tom, že u nás se takový nenosí. Sama jsem si na tu slávu musela nakonec uvázat Lipač, který se ideálně váže jen u svobodných, ale neměla jsem úplně moc času a jako na potvoru jsem se nemohla za nic dohodnout se zaušnicema a to mi to den před tím šlo ráz na ráz.. Hlavní je, že byl program a byl pěkný.
Na druhý den jsme se vypravili k domovu, tedy jak kdo.. Mou maličkost muž vysadil v České Lípě a pokračoval domů. Konečně přestalo lít, ale i tak jsem byla vděčná, že mi na ubytku vyšli vstříc a klíče jsem vyzvedla o hodinku dřív. Užila jsem si velmi klidné odpoledne u televize (která je mi vzácná) a ráno vyrazila směr Vlastivědné muzeum na výzkumnou návštěvu jejich archivu.
Nebyla jsem si moc jistá od kolika hodin bude paní P. v práci, ale když dojdu v 9 nemůžu nic pokazit. A tak se také stalo. Hned na pokladně, kde mně ji zavolali jsem se rozpustila nad krabicí Semínkovny a vybrala si fazole a svazenku. Abych si z výletu něco dovezla. Chtěla jsem nějakou knihu, ale nebylo nic úplně pro mě a i když by kniha o uranu určitě mohla udělat radost tchánovi, nechám to raději na příště.
Paní P. si mě vyzvedla a udělila mi místečko v příjemném prostoru, nikoliv v badatelně, kde je prý velká zima. Děkuji mnohokrát.
Donesla obří bichli – jeden svazek návrhů kartounářských tisků.. a pak ještě jeden a ještě knihu litografií krojů. Hned se ptala, jestli si dám kávu, nebo vodu. To jsem tedy koukala, možná to bylo tím, že jsem nebyla přímo v badatelně, ale nenapadlo by mě, že můžu otvírat ústa i k jinému, než jen údivu ve stejné místnosti! Dala jsem si kávu dle jejího výběru, jelikož vskutnu nejsem náročná. Nesko bodlo upřímně. Kostkový cukr jsem s radostí mi vlastní schroupala jako koníček jenom tak. Jsou dětinské věci, které mě nepřejdou už asi nikdy.
Dostala jsem pár krásných bílých rukaviček a pak už mě po vyplnění lejster zanechala svému osudu.
No, to jsem si dala, co list to několikero barevných fantaskních florálních návrhů, úchvatná květena starých mistů, ručně malovaná na čteverečích a obdélníčích papíru. Mezi tím, tu a tam i ústřižek tištěného kartounu. Tedy bavlněného plátna. Nafotila jsem si i to, protože tak kvalitní plátno už se asi nikdy neuvidí. Tak husté jemné nitě, no krása k rozplynutí.
Těžko se mi popisují všechny dojmy, před očima mám stále nepřebernou nádheru a obdiv k jejich výtvarnému umu mě nechává zcela oněmělou. Asi to není překvapení, ale přece – uvědomme si, že to všechno malovali muži!
Dostala jsem milé dovolení a o nějaké obrázky s emohu podělit, všechna práva ovšem samozřejmě patří Muzeu, takže žádné kopírování a používání bez domluvy s nimi.
Přehlcená dojmy nevím co dřív a co potom, práce mám nad hlavu i tak, ale zcela určitě se proberu všemi obrázky a něco zdigitalizuji a domluvím si s Vlastivědným Muzeem licenci k tisku, protože taková nádhera by neměla být zapomenuta někde v archivu. A to mi paní P. ještě vyprávěla, že je vůbec štěstí, že ty svazky mají a mají jich hodně. Za bývalého režimu je prý naházeli do kontejneru, ale že byl pan starosta (myslím) s dělníky domluvený, že když najdou něco zajímavého, maj dát vědět, dovezli mu to všechno dom a dneska se může Muzeum pyšnit nejkrásnější sbírkou návrhů pro kartounový tisk.
Motivy které jsem si měla možnost prohlédnout byly z první poloviny 19. stol. - a ty barvy! Když se budete koukat na filmy situované do té doby mají na sobě hlavní postavy obvykle něco béžového, starorůžového s drobným kvítkem atd.. No a pak tady vidíte zářivě žluté motivy, nebo naprosto boží motiv želé hadů, nebo co to je. Fazole jsou můj top oblíbenec mimo všechny ty nádherné květy. A nejsou to fazolové květy, lusky a krucánky.. jsou to suché fazole, jen přebrat na polévku. Rozhodně mi cuká je nechat natisknout...Nebo udělat vlatsní motiv, mě by dřív nenapadlo navrhnout látku s fazulou! Otázkou je, na co. Co si ušiju s fazulkové látky? Můj hlavní zájem byl „obecně“ pohlédnout na motivy, které v té době frčely, jejich stylizaci a celkový dojem. Samozřejmě chci najít ty pravé pro kroje, ale ty jsou myslím ještě v jiném svazku a protože cesta domů je na většinu dne, musela jsem se spokojit zatím alespoň s tímto.
Nicméně, bude celozávodka v naší sedmičlenné dílně a tak se možná vypravím v červenci na druhé kolo bádání. Protože paní P. to má i roztříděné a dokonce naskenované a tak je schopná mi dát k listování i jen ty motivy které „zlidověly“.
Ptala jsem se, ale nějak nikdo už není schopen potvrdit, že i ty opravdu barevné široké bordury jsou opravdu na šátky, byť primárním artiklem českolipských kartounek byly právě ty. Velké šátky ku zdobení žen. Ale jestli to či ono bylo na šaty, tapety, ubrusy nebo šátky, to už k dokázání nějak není, látky se totiž nedochovaly. Jen pár kousků „výročních šátků“, které jsou samy o sobě velmi zajimavým zbožím.
Hlavní pro mě bylo podívat se na florální bordury jako na celek – těžko se to popisuje, ale jelikož bych se ráda naučila malovat takové, je potřeba je prvně vidět. Jak jsou stínované, jaké tvary listů jsou obvyklé, jak namalovat ružičku stylizvanou, přitom stále rozpoznatelnou. Tak.
Včil si dám trochu pauzu, abych to nějak všechno vstřebala, pošlu do tisknu co mám už hotovo, abych měla šátky k prodeji na nejbližších trzích i na eshopu a pak se vrhnu na malování, zkoumání všech fotek a tak celkově. Uvidíme kam mě toto šokující studium ještě zavede.
Turečák a jak to bylo/bude dál... Vůbec jsem nestihla dát vědět co a jak - tož tak... Někdy v ledn...
ŠÁTEK, CO DEFINUJE TRADICI! Někdy loni, nebo možná letos začátkem roku, ani nevím.. byla js...