U objednávek máte možnost zakliknout “dýško pro Máju”.

Kdysi mi to poradila (spíš vnutila) kamarádka a i když mi to přišlo uplně blbé, nakonec jsme to na eshop daly (s webařkou). Na novém eshopu to dělalo chvíli neplechu a pak jsme to na nějakých pár měsíců stáhly, než bylo kdy to opravit, ale klikátko je zpět.. K mému velkému údivu jej využíváte hojně a kolikrát i u úplně malé objednávky.

 

Za to vám všem děkuji co nejuctivěji.

 

A co s těmi penězi dělám? No jeden by mohl říct, že do toho nikomu nic není, že jsou pro mě – jakože pro mě.. Tak jo! Platím si z nich třeba kafčo v automatu cestou k psychologovi… ale protože jste mi společně poslali mnohem víc, než jak často tam chodím, rozhodla jsem se, že se s vámi o tyto investice podělím!

I přes vypnuté klikátko, začátek eshopu v dubnu a pod. se vybralo neskutečných 1500,- a to je půlka září! To je neuvěřitelných třicet dýšek!

 

A co s tím tedy budu dělat?

Nooo.. koupím si něco pro sebe!

Muž můj drahý našel ve dřevě narvané staručké a hodně poškozené kroje, které se zachránit už opravdu nedají.. ale dají se zrekonstruovat od píky! Mám tady jedovatě fialovou hedvábnou taftovou kordulku, v Lozi, kde mají úplně všichni kordulu tyrkysovou brokátovou. Wow. Nález století. I bavila jsem se s Gabčou Mahdalovou, odbornicí na lokální kroje a ta byla velmi nadšená, ale upozornila mě, že je možná možné, že to je výjimečný kus, který nebyl “obvyklý” a vznikl tak tak říkajíc z toho co bylo po ruce. Ano kupodivu zrovna po ruce mohlo být dvojkové hedvábí. Dřív to bylo drahé, ale ne tak vzácné jako pro nás dnes. Odhadly jsme kordulku na přelom století, rozhodně před první válkou. Polyester ani viskoza ještě nebyly, bylo hedvábí. A to samozřejmě v různých kvalitách i v takových, co byly dostupné ne uplně bohatým. Je ovšem pravdou, že zrovna náš dům byl jeden z největších gruntů, takže s tou chudobou na vesnici to možná tak vážné nebylo. Buď jak buď Gabča pravila, ušij si.. ale bylo by lepší, kdyby se jich našlo víc.

 

A včil..

Pár hodin na to jsem se potkala s paní etnografkou a tu korudlu jsem u sebe náhodou měla, tak jí ju nadšeně ukazuju a ona stejně nadšeně jásá, protože je to fakt starý kousek a co mně řekla? Že má v muzeu stejnou! Takže jich bylo víc! Hurá.. vyhazujme klobouky k nebi.

 

Takže jsem koupila co?

Taft! Sice ne hedvábný, protože jsem žádný na eshopech nevypátrala, ale alespoň poměrně podobný polyesterový, byť odstín uplně nesedí a tak se poohlédnu ještě v Brně, až budu hlídat kamarádce kocoura (moje letošní dovolená).

Takže to máme 332,- za dva půlmetry taftu a poštu (brala jsem dvě barvy, ale ani jedna není top).

Co dál s kordulou…

Jo stuhu zelenou potřebuju… Tak jo. Tak jsem samozřejmě rovnou vzala stuhu velkoobchodně, protože co kdyby se mi hodila i na jiný kroj. A jelikož jsem celou akci konzultovala s Gabčou, říkala ně, že je hnusně zelená.. Což neodhadnu, že takto po netu. I nevadí, já mám totiž žlutou barvu na bavlnu za studena a ta lehce namodralý tón stáhne jako nic. Milá stuha je bavlna/viskoza. Takže nou stress. A koupila jsem rovnou i modrou protože….

Aby toho nebylo málo, tak tam byla i kabaňa!

Bílá sucholožská soukenná dámská kabaňa – fakt vzácnost! Jenže stav byl obdobně katastrofický, moli důkladně prožraný a výšivkou i podšitím rukávů mocně zabarvený. Opravdu, některé kroje prostě už zachránit nelze. Ovšem, nehažme palnou zbraň do obilnin! Zkusila jsem si tu hrůzu obléct a je mi! Padne jako ulitá, i když pod to možná už nedám svetr, ale nač – vlna hřeje dost. Tušíte správně, z kabaně bude střih a vlnu už jsem objednala taky!

1,3m vlněného sukna z Wool Trade – 1084,-

Podšívka se najde vždycky a knoflíky sundám ze starej. K podšití rukávů využiji kopii kašmíru, co jsem nechávala pokusně udělat na polyester – ono je to téměř totožný vzor totiž!

Co stály stuhy schválně nepíšu, aby se vám neudělalo mdlo – a hlavně jsem tím přešvihla dýškový rozpočet poněkud s rozběhem, takže jsem si vyřešila Vánoce asi.

Zkrátka, mám nové hrozně cool projekty na celý kroj, kterým se budu věnovat o dlouhých zimních večerech a VY jste mi na to přispěli. Protože upřímně, bez možnosti sdílet podobné zázračné nálezy, pokroky v práci apod. dávno bych se na všecko vyprdla a sledovala nějaký seriál. Sdílení je důležitou součástí mé existence! A ráda bych abyste měli opravdu pocit, že vaše dýško k něčemu je!

 

Možná je to divné, nebo nevím, ale mi se moc líbí představa, že si pak třeba můžete říct:  “Ha! Na tomhle jsem se podílel/a!”