Záhadná turecká červeň

 

Když jsme udělaly s Šárkou nový web, bylo potřeba nahodit i nějaký obsah a tak se sem nakopírovaly i články. Článek “Teorie o tureckém šátku” je starý myslím i dva roky a tak jen vypadá, že byl přidaný letos na jaře.

Za tu dobu jsem se samozřejmě přiučila mnohému, stále si stojím za tím, že celý šátkový – metrážový tiskařský průmysl, jak ho známe je způsoben dovozem Chintzu a vposled jeho zákazem, což přimělo Evropu k obřím inovacím a to jak v technologii strojní, tak chemické.

 

Za tu dobu jsem narazila na dost článků a po drobečcích které se mi naskytly klidně měsíce vzdálené od sebe jsem poskládala teorii vylepšenou, přímo o barvě “turecká červeň”.

 

Co jsem zjistila?

Docela se ty drobečky různí, ale můžeme se asi shodnout na tom, že v průběhu 18. stol. se zájem o trvanlivou krásnou červenou barvu v Evropě rovnal hotové mánii, byť zatím jen v malých motivech. Barvivo se muselo dovážet, jelikož přesnou recepturu si výrobci samozřejmě intenzivně chránili. Drže se teorie, že barvotisk jako takový byl v Evropě vyprovokován Chintzem, držela jsem se také toho, že když se dovážela látka, proč by se ze stejné oblasti nedovážela i barva – to dá rozum.

 

Typickým příkladem “pozdního středoevropského chintzu” jsou Lipské šátky. Motivy jsou samozřejmě upraveny pro náš trh, ale v porovnání s původními vzory a technikou je spojitost velmi zřejmá.

Mýlila jsem se!

Turecká červeň je opravdu turecká – resp. blízkovýchodní, jelikož se užívala na trochu větším území. Ovšem kolem 18. stol. bylo největší centrum ruční tiskařské výroby právě např. Adrianopol, dnes Edirne. Příp. jsem narazila i na zmínky o Levantu (což je celkem se měnící historické území, takže s rezervou) a dalších lokacích. Barva se tedy správněji nazývá adrianopolská červeň a my ji máme jako tureckou, no protože kdo by to vyslovoval asi, že. Byla vyráběna velmi složitým postupem z lokální mořeny srdčité, která dává jiný odstín červené, než mořena barvířská. Díky velmi náročnému procesu byla barva světlostálá, což bylo tehdy něco nevídaného.

 

 

Krása krvavého odstínu uchvacovala a tak byl samozřejmě o takovou barvu

zájem.

V roce 1826, tedy o dost později se podařilo francouzům (Pierre-Jean Robiquet a Jean-Jacques Colin) poprvé izolovat čistý pigment a hurá! Evropa měla vlastní tureckou červeň, tedy spíše francouzskou. Od té doby můžeme pozorovat velký nárůst obliby této krásné barvy a její postupné šíření.

V roce 1868 se velmi zadařilo německým chemikům (Carl Graebe a Carl Liebermann) a plně syntetizovali obdobný odstín a to z dehtu – neptejte se mě jak, ale s využitím v podstatě odpadu z jiné průmyslové výroby vyrobili velice levné a dokonale trvanlivé barvivo. Tím bylo odstartováno červené šílenství.

Perfektní barva, která držela na bavlně a vydržela skoro všechno (na tehdejší dobu) se stala nesmírně oblíbenou a díky inovacím v technice se mohlo lusknutím prstu tisknout obrovské množství červené metráže i panelů pro šátky. V podstatě můžeme říci, že se tyto materiály staly virálními pro svou estetickou hodnotu kombinovanou s velmi dostupnou cenou. Cena syntetické barvy byla samozřejmě o mnoho mnoho nižší, než složitě vyráběná přírodní barva a díky rychlosti nových strojů byla revoluce v tiskařské výrobě nabíledni.

Málem bych zapomněla – ta barva je alizarinová sráž!

A dovedla mě k tomu nástěnka na Pinterestu jedné ruské paní, která se zjevně zabývá historií, folklorem a uměním a její nástěnka nese název Alizarin Chintz. Čímž jsem si nepřímo potvrdila obě teorie a sice, že prapůvodně jsou potištěné materiály jako takové původem z Indie a že barva na šátcích musí být syntetická.

Tak je turecká nebo ne?

Nooo to je těžko, jak se to vezme. Je dětský olej z dětí? Prapůvod je rozhodně Blízký Východ, ale to, co máme na šátcích my a bylo vyrobeno v “lokálních” fabrikách střední Evropy je syntetická barva německá! Přičemž bychom neměli opomenout, že v téže době si barvu nechal patentovat také britský chemik (William Henry Perkin) a tak má i Spojené Království svou vlastní červeň…

 

Tedy nazývat ji budeme dále tureckou červení, ale vědět budeme, že jde o alizarinovou sráž od sousedů.. 🙂