Před časem jsem koupila nový stroj – nový vyšívací stroj
– tedy popravdě fakt starý vyšívací stroj značky Adler někdy z počátku 20.stol. Nebo lehce starší. Je to cikcak, tedy šíři výšivky ovládáte kolenní pákou a pak musíte zapojit ruce, oči a mozek a nějak z toho vyšít kytičku. Celkem hustota.
Nicméně o co jde dneska
– k tomu stroji jsem dostala kufr plný papírových vyšívacích předloh a k tomu asi šest vyšívacích rámečků.
Absolutní většina letěla na spálení, protože opravdu nepotřebuji vyšívat na nic logo Gambrinus, ani fancy květinové motivy na polštáře ze 70. let.
Na samém dně jsem ovšem našla zatuchlý poklad!
Třikrát hurá – salátové vydání netuším čeho – protože začátek zcela chyběl.
Už podle obalu bylo jasné že se jedná o počátek 20. století zhruba desátá léta.
A víte co? Trefa! Je to publikace Vzory ženských ručních prací z roku 1915!
Listuju si a co vidí oko mé – no málem jsem tomu ani nechtěla věřit – jak si uvázat šátek oblast Veselsko, ne že by se mě na to pár dní před tím neptala kamarádka, jestli to umím. Ještě jsem se nedostala k tomu, abych to tedy zkusila, ale ono to jednou přijde a když by mi to šlo, udělám nějaký edukační reel, nebo tak něco – protože proč né. Je to takový drobňučký osobní názor, ale nevidím jediný důvod, proč bychom si nemohly sátky vázat samy, jako tomu bylo dřív. Ano nám to jde hůř protože jsme od počítačů ztuhlí a hrbatí, ale zas je to vynikající cvičení pro ramena. To by jeden snad ani nevěřil.
Díky pomoci z instagramu se mi dostalo všech chybějících stran a tak jsem doskenovala ty, co jsem měla. Strávila jsem nad tím popravdě celý den, byť to není nijak objemná publikace, skenuje mi to pomalu.
Díky Jindřišce tak máme dílo vcelku a tedy jsem ho poskládala do jednoho PDF, které si teď můžete stáhnout a využít dle svého. Jistě poznáte, které skeny jsou její a které z mého salátku.
Tak co, pustíte se do šití rukávců dle návodu, nebo snad do vázání turečáku??