Tak jsem se vypravila do civilizace…
Přišla zajímavá nabídka na “dovolenou”.
Kamarádka jela s drahým na dovolenou do Itálie a nabídla mi byt na týden… s hlídáním kočky.
To je tak, když chcete někam jet, ale nemáte vlastně kam, natož s kým. Tak jedete po x letech zpět do Brna zjistit, co se změnilo. Nezměnilo se asi celkem nic moc. Lidé stále někam spěchají, je tu kravál a všechno divně smrdí. Některé dny stále vypadají jako by bylo Brno detenční oddělení pro choromyslné, ale Moravské nám. je opravené moc pěkně.
Vzala jsem si s sebou počítač i tablet, s vidinou toho, jak budu v slunných dnech příjemného podzimu ukrutně pracovat, s kočkou na klíně. Taky jsem si vzala knihu, kterou čítám před spaním.
Hádejte kolik jsem toho udělala, ano… nic.. ani jsem nevytáhla od tabletu káble. Prostě jsem týden čuměla na filmy a videa na YT, tak nějak, jako doma. Venku bylo zima, zataženo a střídavě pršelo (ne furt, ale nic moc).
Nevím jestli si mám říkat, že fajn, aspoň jsem si odpočinula od práce, nebo být v podstatě naštvaná, že jsem poměrně cenný čas trávila zíráním na “je to barevné a hýbe se to” a obsluhováním kocoura.
Koči je fajn společník, pokud se z vás zrovna nesnaží vymámit nějakou mňaminu. Máme se rádi a rel. se tolerujeme. Je to chlupatý pupíček ne příliš bystrého vzhledu, za to velkého srdíčka. Věřím, že mu naše noční tulení bude chybět.
Co E. ještě neví je, že jsem se nudila tak moc, že jsem uklízela a dokonce i pekla. Tak snad jí udělá svačinka po příjezdu radost a viditelné dno koše na prádlo taky. Praní i žehlení mě baví, tak jsme si to s Kočim užili. Na vysavač se ale zarputile mračím, to zas jako ne toto. To nezvládám ani doma. Což ovšem znamená, každé tři minuty si vytáhnout z oka chlup a domů pojedu osrstěná jako Yetti.
Abych jen nebečala, vypravila jsem se tu a tam i ven, rozhodla jsem se, že si to tu nějak užiju a oblezla jsem všechny sekáče v okolí, takže jsem si nalovila. Taky jsem si pokoupila dokonale nepotřebné kosmetické blbinky a exotické potraviny. Bohům díky mi to T. za týden doveze, protože bych to neodvlekla ani kdybych se snažila asi.
Čímž se dostáváme k zajímavému nápadu. Rozhodla jsem se, že pojedu domů na lehko a nechám tady i tablet a počítač. Měla bych pracovat, ale co se jako stane za 6 dní? Nic. A já budu doma bez prokrastinačního zařízení. Na mobilu mě to totiž moc nebaví.
Nebojte se, objednávky se v pohodě z mobilu vyřeší a všechny balíčky půjdou jak mají.
Jenom nebudu moct koukat na svá videa a plýtvat časem.
Proč to? No… Kdysi kdysi jsem měla práci jenom noční, dělala jsem optické káble ve fabrice, nešila jsem – vůbec. Neměla jsem na projekty nějak čas ani energii a ateliér jsem tehdy musela kvůli situaci zavřít a tak vůbec.. ale uklízela jsem. Dost intenzivně! A já na ten úklid moc nejsem. Nebo spíš nedokážu udržovat uklizeno, pokud ano, tak v podstatě celé dny nedělám nic jiného, než že nosím věci z bodu A do bodu B, kam patří, nebo se jim snažím najít místo. Mám nějaké své návyky, jakože ráno vstanu, postarám se o myčku, zatímco se mi dělá kafe… ale i na to se někdy vyprdnu a pak se ten systém zhroutí úplně – pro pár taléřků a pěti minutám akce.
Už nějakou dobu řeším se svým oblíbeným doktorem, že by to chtělo systém a řád. V dubnu jsem skončila v práci, protože ti už s mou únavou fakt nešlo. No nezvládala jsem ani půl úvazku a samozřejmě jsem si malovala, jak budu mít víc času na svou práci a jak to bude super.. a hádejte co? Jo, nestalo se nic. Po dvou letech v zaměstnání jsem se během pár dní dostala zpět do předešlé fáze – hledím a dělám že dělám. Ne že bych se úplně flákala, to ne, já zas musím dělat furt dačo.. ale není to efektivní. Je to trochu od ničeho k ničemu a do toho se tím strašlivě unavuji. Ne fyzicky, ale duševně… Muj muž mi vždycky říká, že toho dělám moc naráz – já to tak uplně nevidím, dokážu naráz dělat mnohem víc věcí! Jenže mezi tím nesmím zahlcovat mozek nesmyslama.. Jo dobře, nesleduju makeup tutoriály, hauly, nebo AI něco, bezvýznamné lapače času, sleduji obvykle něco aspoň trochu smysluplného… Loni třeba detaily o Mormonské církvi (Alyssa Grenfell), nebo letos Jakub Jahl, nebo mezi tím true crime a tak.. mě tahle témata zajímají, ne velice, ne tak abych se jimi opravdu zabývala, ale jako informace jako takové. Měsíce jsem poslouchala taky Toulky českou minulostí – ty jsou super.
Jenomže je to pořád “ztráta času” pokud se tomuto věnuji v částech kde, které by bylo lepší využít aktivně a videjka kukat až v “osobním volnu”. Já totiž svou prací opravdu žiju, nemívám volno.. i když čučím v Brně a nedělám jakoby nic, pořád jsem se domluvila na burze krojů, vyřešila dost mailů, řeším výrobu prototypů pro šablonky na zrychlení vrapení atd. Myslím na svou práci non stop. Ale nedělám ji. Ne když bych mohla, nebo měla! Proč?
Protože scrolluju cácoviny.
Je na čase udělat si ten režim a ono to asi bude velmi drsné a tvrdé, nejsem typ co by oplýval nějakou silnou vůlí. Ovšem, za poslední měsíce jsem doma pokročila třeba o to, že nekoukám s mužem na filmy a seriály, (přestalo mě bavit násilí, nadávky, chyby, nesmysly, lidi co přežijou ránu lopatou do lebky a jdou dál jakože nic, lidi co si nadávají a maskují to jako humor, a tak dále a dále.. ) začala jsem si číst, nebo sepisovat jakýsi deníček. Někdy píšu co se mi povedlo, kdo mě nasral, nebo tak.. ale mnohem častěji třeba úplné kraviny, jakože jsem přesolila oběd a nechce se mi vysávat. Pomáhá to. Nevím sice s čím, ale mám lepší pocit.
Je holý nesmysl myslet si, že když se budu snažit a koupím si béžový jóga úbor bude moje existence skvělá jako na instagramu – nevěřte tomu, lidi lžou. Ty děvčata s krásnými figurami jsou za A částečně filtr a za B taky prděj a žerou kuře rukama. Budu naprosto spokojená s vědomím, že jsem se nějak alespoň částečně vymanila ze začarovaného kruhu “konzumace obsahu”. Chci svůj cenný čas, kdy nespím věnovat něčemu užitečnému, práci, sobě, mužovi.. slepicám. Nechci strávit život zíráním na “něco”. Chci zpět svůj bystrý mozek z dob střední školy, kdy na intru byl jeden počítač pro všechny a když jsem měla štěstí, mohla jsem tam být i hodinu! Jednou za pár dní. Maximální rozptýlení byla televize a to dávali stejně furt jen filmy o přírodních katastrofách typu supervulkán. Mobily byly tlačítkové a facebook byl ještě na houbách. Nezbylo, než používat mozek! Chybí mi to. Cítím jak hloupnu pokaždé, když ráno místo vstávání 40 minut scrolluju instagram protože.. kdo ví proč?!
Má dovolená byla v podstatě dost nudná, ale alespoň jsem se skutečně rozhodla, co se sebou a že tu náplast budu muset prostě strhnout, protože když si vezmu počítač domů.. nenechám ho zavřený a vypnutý, na to nemám.
Bude týden v Brně a já si dám odvykačku.
Pak udělám kupu práce, spustím poslední letošní předprodej a zas to zavřu – doufám.
