Čepec ke kroji s modrým proužkem

Dlouho jsem po něm toužila, tak jsem si ho ušila.. a rovnou aj vám! Inspirací mi byly historické kousky – dříve se čepce šily z toho, co doma bylo a dalo se použít. Nebyly tedy jen bílé, ale také vzorované. Jednu skvělou fotku jsem našla také v knize paní Provodovské – Řemeslo jak vyšité. Pokud Vás zajímají kroje Uherskobrodska, velmi doporučuji si ji také pořídit.

je nepostradatelnou krojovou součástkou v oblastech, kde se ke kroji váží turecké šátky. Ten pevně obepíná hlavu a kryje vlasy, tím chrání šátek před ušpiněním, mastnotou i potem a zároveň pomáhá šátku pevně držet na místě. Čepce všech možných tvarů i barev byly v minulých staletích mnohem běžnější součástí než dnes. Před odložením krojů byly zcela běžné v některých oblastech na každodenní nošení a nebylo příliš obvyklé, aby žena (zvlášť vdaná) chodila prostovlasá. Koruna její krásy patřila už jen manželovi a kolikrát ten viděl její cop naposled v den svatby a pak už nikdy. Ženy v čepcích i spávaly a upřímně se tomu ani nedivím, za chladných nocí takový čepec dost pomůže klidnému spánku. Hlouběji v minulosti se na čepec uvazovaly a špendlily různě tvarované další kousky – loktuše a závoje, často velmi drahé a umně vyvedené.

Ušila jsem pro vás čepec ke kroji s dýnkem, pohodlný a dobře sedící. Jak už tomu tak u mě bývá, musím mít něco extra a tentokrát je to netypická šnůrka. Jak vidíte, není to klasická tenká mimina na mašličku, ale široká pevná keprovka. Díky tomu je eliminováno tlačení na uších a zavazení mašličky. Tento čepec se jen vzadu stáhne stuhy se přehodí v rukou pravá za levou (žádný uzel) a na vrchu hlavy se udělá jeden dvakrát otočený suk, jako vpředu na kasanici, utáhne se a zbytek se zastrká naokolo. Žádné mašličky, uzlíky.. a drží krásně.