Oblíbená pohádka? Ale kdeže.. Takové to moje normální bytí!
Trochu si to rozebereme… Mám matičku, každý nějakou má...Má matička je lev.. jako znamením. Má matička lev je svým způsobem čarodějnice.. Proč?
Nu ona se (aj s taťkú) půl života zabývá všemi možnými způsoby sebezdokonalení a u toho zdokonalení i druhých, kteří o to stojí. Včil sa věnuje třeba rodinným konstelacím.
Má matička lev, co je čarodějnice a dělá konstelace, pracuje také na mém rozvoji. Jo, řeším na společných sezeních své zdraví, nebo třeba utkvělý dojem, že se nedokážu pohnout z místa - překročit svůj stín.
Když to vemu kolem a kolem, svůj stín překračuji dnes a denně. Před pěti lety by mě ani zdaleka nenapadlo, že můj nápad na folklorní ponožky, které v té době nevyráběl vůbec nikdo, bude mít takový úspěch, že mě budou kopírovat snad úplně všady. Nebo že budu mít dvě regionální značky. A nebo, že dokonce budu mít prezentaci na Pecha Kucha Night v době, kdy jsem Máju měla jako značku snad tři měsíce a neměla jsem sama absolutně tušení, co dělám, nebo co dělat budu.
Ono, já to tušení nějak pořádně nemám dovčil. Jsem neorganizovaná střela (v hlavě, fyzicky jsem teď unavený blop), mám neustále plnou hlavu nápadů a pomalu co měsíc mám nový směr kterým se hodlám vydat s vizí – že tohle je ono, tohle je to pravé, tohle chci dělat.
A kolik jsem toho doopravdy udělala? Eh no.. žejo..(Hodně, ale ne dost hodně)
Jsem dcera své matičky, takže mám pochopitelnou potřebu na sobě pracovat také. Nu snažím se, dělám co možu, jelikož včil nemám úplně sil na reálnou fyzickou práci, makám hlavou aspoň, v rámci možností. Sjíždím kopy online vzdělávání pro tvůrčí rukodělné podnikatelky a sumíruju si co a jak. No, ne že bych v tom neměla bordel a ne že bych byla po pěti letech schopná dát dokupy marketingový plán, ale aspoň vím co to je…
Také si tu hraju s kalkulačkou a přepočítávám, jestli vlastně za svou snahu dostávám adekvátní odměnu. No a mimo toho samozřejmě, dle běžné funkce mého mozku, vymýšlím co nového.
Hodně věcí nosím v hlavě celých těch pět let a stále na ně nedozrál čas, některé tu jsou napůl rozdělané, ale nedozrál čas.. no a některé jsou úplně nové mírně mlhavé plány na které ovšem dozrává čas právě teď!
Vždycky jsem měla „velké plány“ rozuměj velké pro malou škatulku, ve které jsem existovala. Díky práci na sobě, se moje škatulka sice ještě moc nezvětšila, ale rozhodně z ní nazízám ven a vidím sakra daleko.. vidím jak moc daleko bych se mohla dostat. Něco, co mi dřív připadalo nepředstavitelné, nebo hodně vysněné, se mi včil zdá poměrně dobře proveditelné a jak to provedu, to neřeším. Víš co, když se rozhodneš co chceš, celý vesmír se pootočí tak, aby to šlo.
Tedy, sebevědomí by na to bylo, zatím v rovině bdělého snění, ale bylo! Stále nejsem schopná překročit svůj stín jedním velkým krokem. Prostě nepůjdu a nepůjčím si milion abych rozjela fabriku(s milionem spíš fabričičku). Zato jsem ale namyslela, jak dát dohromady všechny dílky skládačky a udělat něco opravdového, hodnotného…Takové TO NĚCO!
Co mě napadlo, se dočteš v druhém článku, ježto je tento už moc dlouhý.. ;-)
Mája